Než vůbec zapálíte, záleží na tom, jaké dřevo máte připravené. Tvrdé dřevo jako buk, dub nebo habr hoří pomaleji a vydává více tepla než smrkové nebo borové, které shoří rychle a většinu energie vyhodí komínem. Dřevo musí být suché, ideálně dva roky skladované pod střechou. Vlhkost nad dvacet procent znamená, že velká část tepla se spotřebuje na odpaření vody, místo aby hřálo místnost. Kamna před zatopením vyčistěte, popel vyberte a zkontrolujte, že táhla a šoupata fungují.

Rozdělání ohně má svůj postup. Dole položte dvě menší polena křížem, mezi ně vložte papír nebo pevný podpalovač a navrch dejte naštípané dřevo menších rozměrů. Zpočátku nechte otevřený přikládací otvor i vzduchové šoupě, aby oheň dostal dost kyslíku a rychle se rozhořel. Jakmile plameny chytnou, přikládací dvířka zavřete a regulujte jen přívod vzduchu. Příliš brzké přiškrcení ohně způsobí, že dřevo jen doutná, produkuje dehet a do místnosti se dostane minimum tepla.

Samotné topení ale nestačí, pokud chcete, aby teplo zůstalo uvnitř co nejdéle. Klíčem je akumulace, tedy schopnost konstrukce pojmout energii a pomalu ji vydávat. Hodně pomůže, když se seznámíte s principy akumulace tepla do zdiva, protože právě masivní cihlová nebo kachlová kamna dokážou udržet příjemnou teplotu i několik hodin po vyhasnutí. Po přiložení nechte kamna dohořet naplno a poté uzavřete kouřovou klapku. Teplo se uloží ve zdivu a místnost se ochladí mnohem pomaleji než u plechových kamen, která sálají jen po dobu hoření.

Nezapomínejte ani na obsluhu během dne. Přikládejte menší dávky dřeva častěji, místnost se nebude přehřívat a zdivo se prohřeje rovnoměrně. Zavřené dveře do místnosti a izolace oken udrží teplo tam, kde ho potřebujete. Pokud má kamna dlouhý kouřovod, teplo uniká i jím, proto se vyplatí jej obalit izolací nebo vést přes další místnost. Dobře nastavený režim topení a trpělivost při přikládání udělají víc než jakékoli drahé vybavení.